|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Je tenkrát
na sklizených polích se stmívá dřív
a voda ještě plyne
jako první listy
přilétly tvé dlaně
a zakryly mi víčka
před větrem a hlínou
jež v podobách prachu
nedává zapomenout na podzim
pak havran s křídly soumraku
přinesl tmu na perech
a daleké nebe
kam každý jinak vstupuje
jak opilý, milováním nebo ve smrti jiné
jen já skrze zhaslou svíci i na bolesti všechny vcházím
jež neliší se vlastně ničím ani věčností
jen krví slov a tichem těl
a trochu říkám si
však možná, že to co vidím v zrcadlech je jen světlo a my již nejsme
jak vyhaslé hvězdy
a však přesto my považujeme to za podoby
či za sebe
snad bylo mi jak u lékaře
když tenkrát
jsi položila hlavu na mou hruď
nejen proto, že jsi naslouchala srdci
ale že studila jsi jako fonendoskop
tvářemi od větru a slunce
i rty, jimiž mne zhasínáš
a já nevěděl, zda miluješ či ze strachu
o všednost a věci
smím tě nemít jako stín
|
|
|
